Rozhovor s JUDr. Janou Tvrdkovou, prezidentkou Exekutorské komory ČR
 
Počet exekucí vzrostl za posledních pět let více než dvojnásobně. Není výjimkou, že je proti dlužníkovi nařízeno deset, dvacet, nebo i padesát exekucí. Exekutorská komora proto doporučila soudním exekutorům slučovat malé dluhy do jediného. „Zákon to však nenařizuje a část exekutorů, kteří se chovají podnikatelsky, se tímto doporučením neřídí,“ říká prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková.
 

* HN: Kolik exekucí bylo vyhlášeno od roku 2001, kdy zahájili v České republice činnost soudní exekutoři?

Celkem bylo nařízeno více než čtyři miliony exekucí. Za loňský rok jich podle předběžných údajů opět evidujeme více než v roce 2010. Jednak proto, že exekutoři jsou ve své činnosti mnohonásobně úspěšnější než soudy, a jednak z toho důvodu, že se věřitelé naučili využívat služeb exekutorů – mají k nim důvěru. Navíc služby soudních exekutorů jsou pro věřitele bezplatné. Náklady, které vynaloží na vymáhání své pohledávky, zaplatí ve výsledku dlužník. Pokud se stane, že exekuce skončí pro takzvanou bezvýslednost (dlužník nemá žádný postižitelný majetek), nese náklady exekutor, a to na základě rozhodnutí Ústavního soudu. Lze dovodit, že i proto se v posledních letech rozbujel trh s pohledávkami, zejména bagatelními. Věřitel ani ten, kdo od něj pohledávky koupil, totiž nenese žádné finanční náklady spojené s vymáháním. Drobné pohledávky se vymáhají prostřednictvím advokátních kanceláří, náklady spojené s jejich vymáháním se tedy zvyšují o náklady za advokátní zastoupení v nalézacím i exekučním řízení.

 

* HN: Roste i počet neukončených exekucí. Proč?

Souvisí to s tím, že ne každou exekuci je možné ukončit v roce, kdy byla nařízena. Mnohé exekuce trvají roky, protože probíhají pouze srážkami ze mzdy nebo dokonce z důchodu dlužníka. Roste i počet mnohačetných exekucí, u nichž může exekutor provádět exekuci až po skončení předchozích. Není výjimkou, že je vůči dlužníkovi nařízeno deset, dvacet, ale i padesát exekucí.

 

* HN: Jaká je výtěžnost exekucí?

Podle dat Exekutorské komory činí průměrná vymahatelnost asi 40 procent. Příčinou jsou i mnohačetné exekuce, mnozí dlužníci pak končí v insolvenci (podají žádost o osobní bankrot). Je-li z průběhu exekuce zřejmé, že výtěžek nepokryje ani její náklady, řízení končí pro bezvýslednost.

 

* HN: Na co si lidé u exekutorů nejčastěji stěžují?

Počet stížností se zvyšuje úměrně s tím, jak stoupá počet nařízených exekucí. Důvodných stížností je však minimum, jsou spíše důsledkem chabé orientace v právních předpisech. Jde zejména o dotazy nebo podněty k prošetření postupu exekutora. Nejčastější stížnosti směřují na postup vykonavatelů při tzv. mobilárních exekucích, kdy sepisují nebo zabavují movitý majetek. Tento úkon pochopitelně provázejí emoce dlužníků. Již to, že si exekutor může podle zákona zjednat do bytu dlužníka přístup i v jeho nepřítomnosti, popřípadě i přes jeho odpor, vyvolává mylný dojem, že exekutor porušuje zákon. Pravdou však je, že nejčastější excesy jsou právě při mobilárních exekucích. Někdy se stává, že vykonavatelé, tedy zaměstnanci soudního exekutora, postupují neeticky, výjimečně i protiprávně. V takových případech pak sama Exekutorská komora podává na tyto exekutory kárné žaloby. Za poslední tři roky jich podala 31. V kontextu s tím je ale třeba uvést, že za poslední 3 roky byly nařízeny zhruba dva miliony exekucí. Počet excesů je tak vzhledem k tomuto množství minimální.

 

* HN: Nejsou ale tresty pro exekutory příliš mírné?

Nikoliv. Za porušení povinností může být soudnímu exekutorovi uloženo napomenutí, písemné napomenutí, pokuta či odvolání z úřadu. Již tři roky však Exekutorská komora může tresty pouze navrhovat. O kárných proviněních soudních exekutorů rozhoduje Nejvyšší správní soud. Za tu dobu čelili exekutoři 111 kárným žalobám. Většinu správní soud projednal, uložil deset pokut, pět napomenutí a tři písemná napomenutí, nikoho neodvolal. Pokuty se pohybují v řádu statisíců korun. Řadu žalob podalo ministerstvo spravedlnosti kvůli průtahům v řízení. Skutečných provinění exekutorů je málo.

 

* HN: Jaký je váš názor na předžalobní upomínku věřitele, kterou chce zavést ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, aby se nikdo nevymlouval, že se o exekuci dozvěděl až od exekutora?

Skeptický. Exekuce na dlužníka „nepadají z nebe“ – každé exekuci předchází soudní nebo správní řízení. Dlužníkovi jsou soudem doručovány rozsudky, obdobně jako v případě navrhované předžalobní výzvy. Ovšem zpravidla neděje se nic – dlužník takové rozhodnutí buď ignoruje, nebo si ho ani nevyzvedne na poště. Poté si v médiích stěžuje na neoprávněnost exekuce, je udiven, že ho věřitel neupomínal o zaplacení. Pochybuji, že pokud bude věřitel povinen upomínat dlužníka o zaplacení, bude se dlužník chovat jinak.

 

* HN: Dlužníci si stále častěji stěžují, že exekutor od nich vymáhá na základě několika malých dluhů velké částky. Proč, když je lze sloučit do jednoho?

Ano, tato možnost existuje. Většina exekutorů tak postupuje, neboť jim to umožňuje (nikoliv přikazuje) občanský soudní řád. Navíc Exekutorská komora již loni v srpnu rozesílala nález Ústavního soudu, podle něhož je žádoucí, aby exekutoři z důvodu hospodárnosti a minimalizace zásahů do vlastnictví dlužníka spojovali věci, které spolu personálně a skutkově souvisí. Někteří exekutoři to však nerespektují, což vyvolává kritiku a potřebu změny zákonné úpravy. Efektivní obranou dlužníka v těchto případech jsou námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.

 

* HN: O které exekutory jde?

Je to několik úřadů, které vyřizují desetitisíce až statisíce exekucí ročně.

 

* HN: Můžete být konkrétní?

Ta jména jsou všeobecně známá. Nenuťte mě, abych je uváděla.
 

* HN: Jsou to například exekutorské úřady doktora Vrány v Přerově či doktorky Wolfové v Plzni-městě?

Bez komentáře.

 

* HN: Může tento problém pomoci vyřešit takzvaný územní princip, tedy že by exekutoři působili v předem dané oblasti a ne v celé republice?

Nepochybně! Původní myšlenka, že si věřitel sám vybere exekutora, ustupuje ekonomickým zájmům velkých institucionálních věřitelů a některých advokátních kanceláří, které dávají k vymáhání obrovské balíky exekucí. Nesvěří je exekutorům, kteří jsou nejlepší z hlediska dodržování zákona či úspěšnosti vymáhání pohledávek, ale těm, s nimiž si dohodli nejlepší ekonomické podmínky. Většina exekutorů pokládá svoji práci za službu, na trhu ale vyhrávají ti, kteří ji považují za byznys.

 

* HN: Veřejnost vnímá exekutory nepříznivě. Jakou šanci uspět má tedy chystaná novela Občanského soudního řádu, podle níž nebudou o exekucích rozhodovat soudy, ale exekutoři?

Novela vychází z programového prohlášení vlády a má řešit katastrofální nedostatek financí v justici. Část kompetencí státu by tak převzali soudní exekutoři. K návrhu mají vesměs neutrální postoj. Pokud stát nezvládá agendu v oblasti nařizování exekucí, exekutoři jsou připraveni ji převzít, byť jim to přinese další náklady. Výhodou pro účastníky řízení bude zejména urychlení exekučního řízení. Odpadne například několikaměsíční čekání na nařízení exekuce soudem. Právní postavení dlužníka se při tom nezhorší, prostředky jeho procesní obrany proti exekuci se naopak zjednoduší. Nyní je novela v parlamentu, ovšem domnívám se, že démonizace soudních exekutorů k jejímu přijetí příliš nepřispívá.

 

* HN: Co říkáte návrhu na snížení odměn pro exekutory a advokáty?

Podle mého názoru je třeba hledat rovnováhu mezi výší vymáhané pohledávky a náklady na jejich vymáhání. Ale zároveň neustále apelovat na respektování zásad právního státu a nevytvářet v dlužnících dojem, že se dluhy platit nemusejí.

 

 

Autor: František Mašek